20_kronika

Kronika městyse Kněževes

1918

Dne 8. května 1918 vyhlášeno v celém okresu stanné právo pro loupeže, které se prováděly hlavně ve mlýnech a statcích, a potrvalo až do 19. září 1918. Četníci kněževeští přísně dbali, aby po 9. hodině nikdo venku ani na lavičce neseděl.

Čeští vojáci stejně s národem začínají revoltovat. Tak 21. května 1918 vzbouřili se čeští vojáci v Rumburku a táhli na jih. Telegraficky pozvána posila vojáků Maďarů, ta zasypala naše střelami. Mezi nimi raněn byl i rodák kněževeský, nar. r. 1900 – Vojtěch Krumpas, který pak druhého dne zemřel.

Dne 3. 9. 1918 uznáni byli Čechoslováci jako válčící moc Spojenými státy severoamerickými, pak též Anglií, Francií a Itálií a na základě tom utvořila se dne 26. září první čsl. vláda v Paříži.

Nadchází dlouho toužený 28. říjen a státu československého samostatnost. Převrat vládní je tak šťastný, že nedochází v Čechách ani k nejmenšímu krveprolití. Radost ze samostatnosti naší jest nevýslovná. Nedá se ani vypsati nadšení osvobozeného národa a občanů v Kněževsi.

Kněževes oslavuje okázale, uspořádán lampionový průvod obcí, okna osvětlena, řečníci mluví nadšeně.

Uspořádána pouliční sbírka, kteráž vynesla 3000 K, jež věnovány fondu vdov a sirotků po padlých legionářích.

V prosinci vrátili se k nám první legionáři Václav Pastor, Václav Vojáček a Václav Holopírek.

K nejslavnějšímu dni, vjezdu pana prezidenta do Prahy, odjíždí mnoho kněževeských do Prahy.

Ještě krátce před převratem nařízeno sbírati kopřivy na oděv pro ubohou armádu, ale u nás sebráno jich jen 13 g (dne 30. Září).

Dne 10. listopadu 1918 sází se před statkem p. Jos. Patráka, čp. 9, „Lípa svobody“. Jsou tam tři (skupinka), je to prostřední z nich.

Při sbírce toho roku konané na kovový poklad republiky sebráno v obci množství věcí zlatých i stříbrných.

Toho roku rozšířila se španělská chřipka, jež mnoho kněževeských pokosila (epidemie válečná).

Jak těžké byly poměry v r. 1918, ukazuje nejlépe to, že toho roku nestavil se ani jediný domek.

Chmele sklidilo se 469 balíků, prodaných po 800 – 1200 K.

Mnoho dětí umíralo podvýživou. Některé statky přijaly takové městské děti na nějaký čas bezplatně, dostatečně je živily, aby je zachránily.

1919

Nadešel rok 1919. Maďaři vtrhli na Slovensko. I naši někteří bojovali s nimi.

Legionáři pomalu jeden po druhém vracejí se domů.

Těm vrstvám, které za války nejvíce trpěly, poskytuje nová vláda co nejvíce úlev; poněvadž lidé jsou do krajnosti vyčerpáni a vydrážděni, neboť celou předchozí dobu válečnou příliš snášeli. Vláda dobře ví, že lid takový snadno by se dal zlákati k různému krveprolévání.

Nálada proti bohatým a obohaceným za války viděti z toho, že sotva se zaslechlo o stavění šibenice na postrach, hned všude se vztyčují (stavějí). I v Kněževsi postavena byla taková před statkem p. Jos. Patráka, čp. 9. Byla během dne stržena, aniž pod ni kdo přiveden. V jiných obcích dav pod ně některé zatáhl a tam je ztýral. Nikde však nikdo nebyl oběšen. Byly jen pro výstrahu příštím.

Byly provedeny nové volby dle poměrného zastoupení politických stran, zvoleni:

Jak. Tůma, starosta, Jak. Kučera, I. náměstek, Ad. Tůma, II. náměstek, Ant. Kameník, Václ. Palkoska, Vojt. Mráz, Josef Klůc, Bedř. Majer, Štěp. Kupec, Frant. Dolejš, Adolf Pešek, Žof. Růžičková, Václ. Mraček, Václ. Rýgl, Vend. Fojtík, Jos. Vrábík, Ant. Svoboda, Lad. Štis, Alois Jelínek, Adolf Kreissl, Jan Šindler, Mat. Konvalinka, Ant. Kučera, Al. Krejza.

Pozoruhodné je jistě i to, že po válce u nás jako všude jinde je velká nouze o byty. Nikdo nechce byt pronajmouti, neboť činže nesmějí se zvyšovati a nájemníci vypovídati. Proto bytová komise sama byty zabírá a potřebným přiděluje.

Rozděluje se statek farský (jinde velkostatky) mezi lid za ceny velmi nízké.

Jak utrpěla i církev katolická viděti z toho, že mnoho lidí opouští církev tu a vstupuje do nové církve čsl. anebo zůstávají bez vyznání. Církev čsl. pokusila se též v Kněževsi o zabrání kostela, který chtěla s katol. společně užívati. Provedlo se to tak, že příslušníci církve čsl. zúčastnili se mše kat. a po ní zůstali seděti a čekali na kněze čsl. Hlaváčka a na svou mši. Vláda později spoluužívání musila zakázati, aby byl opět klid. Jediný jen František Pihrt byl jako příslušník církve čsl. oddán v kostele katolickém.

Chmele sklidilo se celkem 109 balíků, cena jeho 12 000 – 14 000 K. Občané (chmelaři) jásají.

Vystavěno číslo popisné 276.

1920

V květnu, dne 21. 5. 1920, dostavila se velká bouře a krupobití nad Kněževsí a Chrášťany. Spadlo tolik vody, že vystoupila přes břehy potoka kněževeského, dosud neupraveného a zaplavila celé okolí, vnikla i do některých statků. Způsobena celkem velká škoda. Někde kroupy vyrostlá již žita úplně zatloukly do země. Musila se zaorati a znovu osíti. Na mnohých chmelnicích se musil chmel vytrhati a znovu vyrostlý pak zaváděti. Ještě však vše dohonil. Dva snímky té povodně jsou v pamětní knize Spořitelního a záložního spolku v Kněževsi.

Cena pšenice 400 K, žita 300 K, chmele 2 700 – 5 300 K.

Sklidilo se celkem 1260 balíků chmele.

V roce 1920 zakoupeno sádrové poprsí pana presidenta pro školu.

Jak se během války poměry změnily, ukazují následující údaje. Cena věcí v roce 1914 a v roce 1919:

Pár koní 800 – 1000 K (50 000 60 000 K v roce 1919)

1 q pšenice 22 K (až 1 000 K)

1 q suché píce 10 K (180 K)

1 kg vepř. masa 2 K (až 90 K)

1 krabička zápalek 2 h (5 K)

Mužský oděv 80 K (1 500 K)

1 q uhlí 2 K (48 K)

1 m3 dříví 6 K (80 K)