Národ náš připravoval se co nejokázaleji oslaviti v r. 1915 pětisetletou památku upálení Mistra Jana Husa, aby ukázal, jak jej obdivuje a ctí. Než litice válečná omezila slavnosti ty na míru nejmenší, neboť vláda rakouská viděla v nich k tomu všemu probouzející se češství. Ostatně život spolkový ochaboval pro nedostatek členů a různé těžké zájmy. Každý honil se za živobytím, každý s hrůzou očekával věcí příštích. A i v té těžké době komité pro vystavění pomníku Husova v Kněževsi zřizuje památník v horní části parku proti statku čp. 81 na náměstí Husově. Je tam balvan vážící 30 q, na němž jsou upevněny tři bronzové desky a okolí upraveno. Do základů vložili plechovou krabici s pamětním spisem a různými památkami. Celkový náklad činil 500 K.
Pomník padlých a Husův pomník.
Mezitím koná se odvod za odvodem. Provádí se rekvizice jedna za durhou. Rekvíruje se nejen obilí, koně, maso, píce, sbírá se i mosaz a měď, později násilím odvádějí též i psy (Iblovic pes) a snímají z věží zvony, aby z nich ulili kanony.
A trpí při tom všichni, nejvíce chudý lid, dělnické rodiny, které uváděny jsou v bídu neskonalou a v zoufalství.
Platno je málo zásobování, které provádí c. k. okresní hejtmanství. Později, zvláště pak ke konci války, vyskytne-li se něco na prodej u kupce anebo řezníka, lid se sbíhá, stojí v řadách jeden za druhým, kterýmž říkalo se „fronty“. V nich čekalo se mnohdy celé hodiny, někdy i celý den a často k tomu nadarmo.
Zavedli zvláštní chlebenky, moučenky, cukřenky, tabačenky, samé papírové poukázky i na petrolej, maso, mýdlo atd. Odměřuje se rodinám toho všeho nesmírně malounko.
Válečné poukázky, tzv. chlebenky.
Ve mlýnech mele se pod státní kontrolou na zvláštní poukazy. Bez nich nelze mlíti. Různé podvody při tom silně se zakořenily.
Rekvizice potravin a dobytka vede se pod dozorem četnictva i vojska bezohledně a často hodně nespravedlivě za veliké korupce.
Hospodáři schovávali do skrýší obilí i dobytek a běda tomu u koho se to nalezlo.
Přirozeno, že došlo někdy i k odporu ze strany poškozených.
Vláda nařizuje různé slavnosti veřejné, zvláště školní, aby udržela náladu lidu. Nutí k sázení památníků (stromů).
Vláda čeká epidemie. Nařizuje proto rozšíření hřbitovů. V Kněževsi rozšiřuje se hřbitov na pozemku p. Jos. Launa, zakoupeném za 3000 K, a staví zeď kolem za 3 672,09 K panem stavitelem Fr. Donátem z Rakovníka.
V té době staví se i kolna z bílých cihel nad čp. 19 za 1690,20 K. Také zdivo terasy u kostela se opravuje.
V krajích, kde válka zuří, je ještě mnohem hůř. Lid prchá s holýma rukama, jen aby život zachoval. Tito běženci jsou pak rozdělováni po Čechách, i Kněževes ubytovala 67 polských uprchlíků.
Vídeň nutí obyvatelstvo k upisování válečných půjček. Slibuje proto výhody, chválí, hrozí. Celkem vypsáno 8 půjček. Nálada pro ně rapidně klesá s celkovou situací. Tak 1. válečná půjčka v Kněževsi dala 50 000 K, pátá 40 tisíc K, šestá 35 tisíc K, osmá 25 tisíc K.
Národ se sympatiemi vzpomíná trpících synů svých na různých bojištích a uctivě chová památku padlých. Kněževes na počest padlých zřizuje na hřbitově v r. 1915 smuteční alej čítající 6 bříz zasázených v nové části hřbitova.
Nové domy v r. 1915 jsou: čp. 269 a 273.
Pan Jakub Kučera z čp. 210 vzdal se úřadu starosty a za něho nastupuje pan Josef Hocký z čp. 46.
V r. 1915 bylo v Kněževsi sklizeno 2410 balíků chmele, prodával se průměrně za 100 K.
V tom čase váleční zajatci Srbové, Rusové, Italové zasíláni jsou do obcí na polní práce, což je jejich ještě nejlepší úděl, neboť jinak v táborech podvýživou a epidemiemi hromadně hynou.
I v Kněževsi jsou tací. Někteří navázali poměr se zdejšími děvčaty a měli s nimi i děti.
Dovoz a vývoz do Rakouska-Uherska ustal. To jeví se ve všem i v ceně chmele, kteráž silně klesá a způsobuje s nedostatkem pšenice vykopávání chmelnic.
I bída o palivo a svítivo vzrůstá neuvěřitelně.
Proto i v Kněževsi, v jejímž okolí se kdysi dolovávalo na uhlí a staré ty doly jsou zasypány a jen „haldy“ a dům čp. 140 „Kolonie“ a čp. 189 „Staré hory“ nasvědčují, že byly, otvírá se nový důl „František“ v r. 1916 nalevo kousek cesty (as 200 m) od křižovatky silnice a dráhy na východ. obvodu Kněževsi směrem k Chrášťanům.
Důl ten otvírá p. Fr. Šmíd, majitel mlýna v Rakovníku. Později pak naproti přes silnici v r. 1920 otevřel nový důl „Karel“, když přestalo se na „Františku“ dolovati.
V r. 1916 chmele bylo v Kněževsi 1970 balíků po 60-80 K.
Bída neuvěřitelně vzrůstá. Nedostatek, hlavně potraviny, tvoří novou třídu občanů, takzvaných „keťasů“. To jsou ti, kteří potajmu kupují a tajně prodávají, bez milosrdenství jiné odírají a velmi bohatnou. Jsou velmi nenáviděni, před válku nemajetní, po ní bohatí.
V roce 1916 staví se jen čp. 284.
Dne 24. února 1917 došlo z nařízení vlády ke snětí 3 zvonů ze zvonice kostela kněževeského, aby z nich děla se robila.
Naposledy rozezvučely se zvony ty, které taková léta občanům vyzváněly, naposledy zahlaholily a pak vojáky byly sejmuty. Sešli se kněževeští, aby se s nimi rozloučili jako s drahými svými, kolem nichž plul život jich a předků a mnohý se slzám neubránil.
Dva menší spuštěny byly po schodech a třetí větší byl shozen oknem na západní straně věže, aniž by se rozbil. Ofotografovány byly p. Fr. Xaverem Kučerou a fotografie jich vloženy do pamětní knihy Spořitelního a záložního spolku v Kněževsi.
Největší zvon z r. 1857 měl reliéf sv. Petra a vážil 313 kg.
Druhý zvon vážil 148 kg. Měl v reliéfu kříž, který objímá sv. Magdalena. Třetí byl puklý. Toho se ani nepoužívalo, vážil 58 kg a měl reliéf sv. Barbory, přelit byl r. 1857.
Rakouská vláda vyplatila za zvony 2 076 K a obnos ten hned musil býti upsán na válečnou půjčku.
Ještě pak 2. září 1917 sejmut byl malý zvonek 12 kg těžký a vyplaceno zaň 48 K.
Dne 12. června 1917 zavítal do obce naší arcibiskup Huyn, nepřítel všeho českého. Pod nátlakem dne 10. června 1917 usnáší se obecní zastupitelstvo na přivítání tohoto arcibiskupa. Pan Ant. Hocký z čp. 46 zůstal si důsledným a jako před léty protestuje proti tomu. Když však vítati se mělo, ti, kteří měli vítati, se nedostavili. Konečně slavný ten arcibiskup viděl zřejmou k sobě neúctu a proto, když v nové části hřbitova uviděl nový kříž bez Krista, rozhněval se svatým hněvem a přál Kněževeským nepoddajným ve své řeči na hřbitově, aby válka ještě alespoň 3 léta trvala a hlavy jim napravila.
Válka trvá a bída do nekonečna vzrůstá.
Lid stává se netrpělivým a zoufalým. Krádeže zvláště v polích silně se množí, každou chvíli již proskakuje různé násilí. Vláda cítí, že co nevidět bude úplně bezmocnou. Vojáci z bojišť jezdí na dovolenou, ale vracejí se nepravidelně anebo se doma skrývají. Není co jísti, čím se obléci, každý cítí, že neodvratný konec se blíží. Plno zdejších padlo a mnoho nemocných je na dovolené.
Toho roku bylo chmele 2044 balíků, jehož cena za 50 kg byla 120-160 K.
Vystavěn byl vzhledem k těžkým poměrům jen jeden dům, čp. 275.
Jak upadla autorita c. k. rakouské vlády, právě tak rapidně klesla autorita všeho, co s ní jakkoliv souviselo.
Návštěvnost:
ONLINE:5
DNES:124
TÝDEN:525
CELKEM:1171206
První zmínky o obci jsou asi z 10 až 11. století – podle pověsti o kněžně Libuši, dceři Krokově a její věštbě. Když tudy projížděla kněžna a na místě, kde určila, že bude založena Kněží ves se objevila posvátná žába Rosnička. Proto se také objevuje ve znaku obce uprostřed žába. …Více