154_kronika

Pamětní kniha vojenských veteránů v Kněževsi

Založena roku 1884

A právě v tom ohledu mají spolkové velikou důležitost, poněvadž člověku na vědomí uvádějí, že k něčemu vyššímu jest stvořený. A kdo od této myšlenky vychází, snadno se usvědčuje, že není stvořen pro tento, byť krásný, přece jen malicherný svět, alebrž pro Boha.

Když z tohoto stanoviska dvojího přehlížím ty četné řady shromážděných spolků, které ke zvýšení dnešní slavnosti zavítaly do obce naší, naší kněževeské, by s námi vřelého podílu brali na posvěcení nového praporu zdejších vojenských vysloužilců, nemohu jinak, než vysloviti z toho své nejmilejší potěšení a všecky pány hosty obojí národnosti, domácí i cizí, blízké i vzdálené, v kruhu našem co nejsrdečněji uvítati, za jejich nám velemilou přítomnost vřelé díly projeviti a všem navzájem přáti blaho, zdar a požehnání Boží!

Říkají sice mnozí: k čemu ten neb onen spolek. Avšak jako ctihodný a oprávněný jest každý stav, v němž člověk spravedlivě a poctivě se živí, tak oprávněn jest každý spolek, jímž jest sdružené úsilí stejného povolání k snadnějšímu dosažení svého cíle.

I spolky vojenských vysloužilců mohou a budou blahodárně působiti. Vždyť jsou to spolky mužů, kteří přísahali, že věrně hájiti budou svého krále a svou vlast. Jsou to spolky mužů, kteří v službě vojenské naučili se pořádku a přísné kázni. Proto i nyní milý vojenský vysloužilci máte však pořádek udržovati a pěstovati. I nyní máte hájiti krále a vlast proti tajným spolkům a spiklencům, kteří svým převráceným učením již tu a tam začínají ohrožovati trůny královské a základy společnosti lidské podkopávati.

Na tuto povinnost má vás stále pamatovati ten skvostný nový spolkový prapor, jejž jste sobě poříditi nemalou vaší obětavostí milostivou štědrostí našeho dobrotivého císaře pána, vzácnou dobročinností vznešeného protektora Nejjasnějšího arcivévody polního maršálka Albrecha, jakož i zvláštní přízní milostivé matky praporu Její Výsosti Nejjasnější arcivévodkyně Marie Terezie Virtenberské. Vysokým a šlechetným těmto dárcům a svým příznivcům vzdejte také povinné díky nejhlubší – a to vroucí a zbožnou upomínkou.

S novým praporem učiníte dnes, milí vojáci, úmluvu, a to úmluvu před tváří všech pozvaných velevážených pánů a paní hostů. Tato úmluva vaše dojde také dnešním církevním požehnáním a zatloukáním praporních hřebů do žerdi svého potvrzení. A víte, jakou úmluvu se svým praporem obnovíte? Milí vysloužilci! Prapor váš vyvolil si mne za svého tlumočníka a já seč jsem, přičiním se, bych vám několika slovy onu úmluvu čili vaší povinnost vysvětlil a v srdce vložil.

Zápis ve formátu PDF (str. 8-9) (542.22 kB)

Pokračování