97_kronika

Kronika městyse Kněževes

1958

Historické záznamy | A nyní některé poznatky, které pojednávají o Kněževsi a jejím nejbližším okolí. V časopise Musea království Českého, ročník 1886 (LX) a ročník 1887(LXI) je zapsáno: V roce 1625 dalo se na Rakovnicku 6000 duší na katolickou víru. V roce 1630 a 1631 vzbouřily se v čas vojny (Švédské války) sedláci v okolí rakovnickém, „posilek sobě berouce u vzbouřených sedláků žateckých, slánských a litoměřických“. Po okupování kraj Rakovnický platil tyto berně: Z osedlého souseda 2 čtvrtce žita, 2 věrtele ovsa a 1 říšský tolar a z 15 osedlých 1 dobré hovado, 2 skopce, 1 vůz sena, 1 vůz slámy a povinnost, aby kraj Rakovnický choval 2 kompanie rejtharů. To uloženo od saského vojska. V roce 1631 bylo obilí v okolí rakovnickém zcela vypaseno, vše rozkradeno, roztlučeno, dobytek odňat. Ke zpevnění, které Valdštýn nařídil, byl povolán z vesnic každý 5 osedlý. Kdo se z okolí nedostavil, pro toho posláni rejthaři. Mezi jiným i do Kněževsi, Krupé a Hořesedel, odkud bylo pod hrozbami odvezeno 21 vozů dřeva. V roce 1631-1634 zpustlo v Rakovníku následkem války 31 domů. V roce 1637 táhl Rakovnickým krajem regiment Keczův a Isolanův (Divii Kecz z Dobrše – polský pán) a 7 jeho kompanií se rozložilo: 1 v Rakovníku se štábem, 3 v Kněževsi (Poláci), 2 v Nesuchyni, 1 v Krušovicích. V roce 1640 řádí v Rakovníku mor – o Vánocích na něj umírají lidé. V roce 1641 sídlí v Kněževsi leybkompanie (?) regimentu královského. Rakovničtí vydali na ni za 3 dni 400 liber chleba a 597 (nečitelné slovo) piva.

Špejchárky |V dnešní době u 14 ha statků jsou zděné stodoly místo bývalých „kvočen“. Zmizely však nejen ty dřevěné a slámou kryté stodůlky, ale zmizely i tehdejší malé sýpky, řečené „špejchárky“, též slámou kryté, rovněž dřevěné. V nich uloženo bylo sklizené zrní, ba i chmel, ovoce, mouka, uzené maso, vejce, suché švestky a podobné – také holubi tam pod střechou v malé komůrce bydlívali. Pod „špejchárky“ bývaly sklípky na brambory. Takových špejchárků stojí už jen málo. Ještě před 3 lety byly v Kněževsi dva, a to v čp. 13 u Emila Amlera a v čp. 27 u Antonína Patráka. Dnes už je v Kněževsi jen jediný, a to v čp. 27.

„Špejchárky“ mizely a místo nich stavěly se velké sýpky s velkými prostornými podlahami, aby pojaly velké hromady suchého chmele, také však obilí. Na konci budov jsou sušárny na očesaný chmel. V přízemí těch budov jsou chlévy na koně a i hovězí dobytek.

Narození |V Kněževsi v roce 1958 narodily se tyto děti:
Jana Čermáková, 14. 2. 1958, rodiče Václav a Jiřina
Jana Palkosková, 22. 4. 1958, rodiče Václav a Vlasta
Růžena Linhartová, 13. 4. 1958, rodiče Jaroslav a Danuška
Světla Pivoňková, 19. 4. 1958, rodiče Radoslav a Světla
Jarmila Fojtíková, 19. 4. 1958, rodiče Miloslav a Jarmila
Zdeňka Holátková, 17. 5. 1958, rodiče Vladimír a Zdeňka
Petr Bazika, 15. 6. 1958, rodiče Luděk a Ivonka
Ivana Tůmová, 14. 8. 1958, rodiče Milan a Věra
Vladimír Rolc, 26. 11. 1958, rodiče Vladimír a (chybí)
Anna Machová, 19. 8. 1958, rodiče Jaroslav a Anna
František Slavík, 12. 11. 1958, rodiče František a Hana

Vítání dětí |Na ukázku vítání dětí několik výpisů ze zápisů Sboru pro občanské záležitosti: 9. února 1958 se konalo vítání občánků: Zdeňky Mittelbachové, Milana Aibla a Milušky Vrábíkové. Tento obřad byl fotografován a pak ještě zvlášť maminky nechaly si děti vyfotografovat. 11. května 1958 byla slavnost vítání občánků, a to Lubomíra Jelínka, Jarmily Čermákové, Marty Válové, Růženy Linhartové, Světly Pivoňkové a Jany Palkoskové. Zazněla obřadní síní „Ukolébavka“ z Hubičky. S. Rolcová přivítala přítomné, předseda MNV s. K. Konvalinka promluvil k rodičům a přivítal občánky do života. Pionýrky přednesly básně i sborově a podaly kytičky. Následovalo fotografování a zápis do pamětní knihy. 28. září 1958 konalo se vítání občánků: Zdeňky Holátkové, Anny Machové a Svatavy Svobodové. Zazněla „Ukolébavka“, projev předsedy MNV. Pionýrky jednotlivě a sborově. Následovalo podpisování do pamětní knihy a fotografování v celku i jednotlivě.

Sňatky |Během roku 1958 byly uzavřeny tyto sňatky:
15. února – ženich Václav Palkoska, horník, nar. 23. 2. 1936, a nevěsta Vlasta Vlasáková, nar. 17. 8. 1938
15. března – Stanislav Vondruška, horník, nar. 7. 11. 1931, a Miluška Balašová, kuchařka, nar. 13. 3. 1940
15. března – Ladislav Alberovský, horník, nar. 29. 7. 1937, a Ludmila Brdová, nar. 18. 3. 1933
7. června – Milan Tůma, traktorista, nar. 1. 7. 1933, a Věra Soukupová, dělnice JZD, nar. 21. 4. 1940
28. června – Zdeněk Konopásek, úředník, nar. 13. 2. 1933, a Libuše Fraňková, úřednice, nar. 30. 7. 1938
18. října – Miloslav Fojtík, soustružník kovů, nar. 18. 6. 1935, a Jarmila Klůcová, úřednice, nar. 25. 3. 1939
18. října – Vladimír Staněk, dělník v továrně, nar. 7. 3. 1937, a Jaroslava Fojtíková, dělnice v továrně, nar. 23. 11. 1937
31. prosince – Milan Mika, dělník JZD, nar. 15. 10. 1933, a Věra Palkosková, dělnice JZD, nar. 6. 2. 1939

Svatební obřady |Některé úryvky ze zápisů aktivů Sboru pro občanské záležitosti: 15. února 1958 měl svatbu Václav Palkoska a Vlasta Vlasáková. Tato svatba konala se na přání snoubenců večer o 20. hodině za veškeré tichosti, bez účasti pionýrek. Rozhlasová hudba v obřadní síni zahrála „Věrné milování“ a zakončila písní „Proč bychom se netěšili“. „Domníváme se, že občané jsou se Sborem pro občanské záležitosti spokojeni. Soudíme to podle toho, že dříve, pokud tento sbor neexistoval, byly svatby více méně jen úřední, a proto někteří šli po tomto obřadu ještě do kostela. Dnes už ve většině případů kostel nevyhledávají. Svatební síň je velmi vkusně zařízena a tyto obřady vyznívají slavnostněji.“ „Pak recitovaly pionýrky jednotlivě i sborově a členka sboru s. Rolcová přednesla báseň „Lásky si važte“ a jménem sboru předala blahopřání.“

Zápis ve formátu PDF (s. 295-299)

Pokračování