Menu
Městys Kněževes
MěstysKněževes

85_kronika

Kronika městyse Kněževes

Historie dolování uhlí v Kněževsi

Počátky | V Kněževsi při kopání studní přišlo se občas na slabší vrstvy uhlí. Takové poměrně tenké vrstvy uhlí třiceti nebo čtyřiceticentimetrové a podobné vrstvy černého uhlí objevily se i v hloubce 3-4 m. Leckde na poli, zejména mezi Kněževsí a Přílepy - „Za palouky“ a v „Tenclích“, při orání ukázaly se vrstvičky uhlí, které vycházely až k povrchu. To přirozeně vedlo k tomu, že za takovými žilkami uhlí šlo se hlouběji a tak vznikaly malé povrchové jámy, v nichž se uhlí kopalo. V nich tu a tam pracovalo málo lidí, třeba také jen dva nebo tři, leckde jen krátký čas, protože vrstvy, po nichž se šlo, zmizely.

Staří lidé vyprávějí kupř. o uhlí, které majitel hospodářství čp. 98 kopal v perni ve stodole, když si chtěl zatopit (u Krejčiříků). Jiní o tom vypravují poněkud jinak. Říkají, že si tam kopali uhlí, ke kterému přicházeli dírou ve stěně studny v hloubce asi 3-4 metry. Že takto uhlí získávali, tajili, neboť si je kdokoliv kopat nesměl.

Studna u čp. 304 | Když kopali studni u obecního domu čp. 304, přestali v hloubce 11 m, poněvadž přišli na takzvané stařiny, ale na vodu nepřišli. Za tou by byli musili hlouběji a nebyla by bývala k požívání způsobilá a byla by i zapáchala. Tak zapáchala v Kněževsi voda občas v různých studních, byť i zcela čistá.

Průzkumníci radili ponechat ji v nádobě, třeba v otevřeném vědru asi hodinu a zápach vyprchal. Jinak prohlašovali ji k požívání za nezávadnou.

V roce 1948 kopali u téhož domu studni druhou, od té dřívější o 15 m dále. Skončilo to však právě tak jako u té první. V roce 1956 kopala se pro tento dům studně třetí. Tentokráte od domu asi 200 m k severu. Tak poradil proutkař Jaroslav Kulhánek z Řevničova, okres Nové Strašecí. Hledal tehdy kolem domu a nejvhodnější místo nalezl právě to severně od domu. Říkal, když budete kopat 14 m, nesmíte dále, neboť hlouběji narazilo by se na stařiny. A dodával, že ve 14 m bude dobré vody dost a dost. Ukázalo se, že měl pravdu.

Ty stařiny i plyny, které způsobují, že ve studnách občas voda zapáchá, jsou prý svědectvím, že ve spodních vrstvách jsou vrstvy uhlí.

Hornické domy | Od Kněževsi při silnici k Rakovníku ve vzdálenosti 1 km stojí bývalý hornický dům „Staré hory“, dnes rozdělený na 4 čísla popisná, a to čp. 140, 308, 309 a 310. Tam, jak staří vypravují, býval důl asi 25 m hluboký. V letech asi 1880 otevřeli tam šachtu bratři Fantové z Vídně, kteří byli majiteli ještě jiného dolu, někde mimo Čechy.

Postavili tu pro horníky dům zvaný nyní „Staré hory“ o 15 světnicích a až u samotné Kněževsi vystavěli druhý dům jednopatrový pro rodiny horníků o 16 světnicích, nyní čp. 349 a 189, zvaný dnes a jistě i tehdy „Kolonie“. V tomto dole pracovalo asi 50 horníků, někteří občané z Kněževsi a z okolních obcí. Voda ze šachty čerpala se strojem. Strojem vytahovalo se i uhlí. Dolovalo se hlavně pro domácí potřebu a pro cukrovar v Kolešovicích. Uhlí rozváželo se, do Kolešovic také, koňskými potahy. Důl držel na rozvážku několik párů koní, vypravují 8-10 párů. Jezdilo se částečně po měkkých cestách a ty bývaly ve špatném stavu. Pracovalo se tam až do roku 1898.

Staré hory
Staré hory

Kolonie
Kolonie

 

Konec dolů | Bratři Fantové občas přijížděli na kontrolu. Dolování bylo pravděpodobně zastaveno proto, že nebylo dosti výnosné. Lidé v šachtě zaměstnaní však vyprávěli, že účetní a vedoucí podniku schválně nechali důl zatopiti, aby se nepřišlo na podvody, kterých se dopouštěli.

Haldy | Halda u „Starých hor“ dodnes nasvědčuje, že se tam uhlí dolovalo. Ty haldy, to je země z vrstev nad poměrně slabými vrstvami uhlí, jež se vyvážela proto, aby havířům nepřekážela. Od „Starých hor“ asi 300 m k jihu je také taková menší halda. To je svědectvím, že i tam se dolovalo. Takové ještě menší haldy bývaly tak před 25 lety za „Palouky“, v „Tenclích“ a „Na Obecním“. To byly malé jámy, také podniky bratří Fantů, kde se uhlí vytahovalo pomocí rumpálů. Ty menší haldy byly postupně rozvezeny, aby nepřekážely při orbě polí. Z těch malých dolů byl největší tam, kde je dnes křižovatka rakovnické silnice a železnice, odtud nedaleko za silnicí vpravo na straně ke Kněževsi. Důl byl 9 m hluboký.

Vražda | Vypravuje se ještě dnes mezi lidmi, jak nedaleko od této šachty zastřelil občan svého známého, „Kaprála“, když se v noci vracel z Prahy a nesl si peníze, jež si na knížku v Praze vybral, aby o ně ve spořitelně nepřišel. Čekal na něho, zastřelil jej ranou do týlu z bezprostřední blízkosti. Peníze mu vzal a jeho mrtvolu zatáhl a hodil do této jámy, kde už se tehdy nepracovalo. Později byla objevena.

Důl František | Za 1. světové války, když byla bída o uhlí, otvírá v Kněževsi nový důl bývalý havíř František Šmíd, t. č. majitel mlýna v Rakovníku, důl zvaný František, nedaleko havířské kolonie, o níž je zmínka vpředu, asi 200 m od Kolonie k východu, tam, kde stojí dodnes strojovna, jejíž skicu přikládám.

Tam vystavěli strojírnu s vysokým cihlovým komínem, aby stroje spouštěli a vytahovali těžní klec s náklady a zaměstnanci. Odtud závod zříditi si dal vlečku na kněževeské nádraží, aby nákladní vagony přisunovati se daly až k jámě samotné. Dobývalo se černé uhlí. Pracovalo se tu až do roku 1924. Po dolu František zbyla velká halda hlíny.

Strojovna dolu František
Strojovna dolu František


Důl Karel | Již v roce 1920 založil František Šmíd nový důl, zvaný Karel, tak jako se jmenoval nejstarší jeho syn. Od jámy František byl přímo na sever, tak 250 m vzdálen. I po dolu Karel zbyla halda hlíny, menší však než u šachty František. Podle vyprávění havířů byl důl František 50 m hluboký, důl Karel tak 35 m.

Dům čp. 276 | Pro potřebu těchto dolů vystavěn byl dům čp. 276, pro úřadovny a bydlení. Dosud je to dům hornický, bydlí v něm většinou horníci.

Vzpomínáme na laciné uhlí, zejména krupici a ořech. Bylo to velmi levné a dobré palivo. Dováželi je závodními potahy na objednávku až do domů. Nejdéle tu jezdil kočí Bureš.

Vila čp. 283 | Tehdy František Šmíd vystavěl i vilku čp. 283 v Kněževsi.

Pozůstatky dolů | Utichl ruch na dole František i na dole Karel, ticho tam, kde bývalo plno života. Havíři se rozešli. František Šmíd zemřel. Ani Karel Šmíd již nežije. Kolejnice vlečky jsou již vytrhány a roztaveny, aby v nové podobě sloužily lidem dál. Z vysokého komína nevalí se již dým, komín celé dny a noci rozhlíží se po okolí a tiše připomíná, že i on býval činný a pracoval rád.

Kolonie, svědek dřívějšího ruchu a hlučného života, skrovný útulek mnoha lidí, dnes jen tiše a vytrvale sleduje nebývalý, rychlý silniční shon a spěch sem a tam.

Zápis ve formátu PDF (269-273)

Pokračování

Městys

Informace o koronaviru

Kniha o Kněževsi

Mapový portál - středočeský kraj

mapový portál

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 3
DNES: 179
TÝDEN: 629
CELKEM: 934434

Překlad (translations)

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Informace od nás

Smart info

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím SMS a e-mailů

Chci se zaregistrovat

Projekty
Městys Kněževes

První zmínky o obci jsou asi z 10 až 11. století – podle pověsti o kněžně Libuši, dceři Krokově a její věštbě. Když tudy projížděla kněžna a na místě, kde určila, že bude založena Kněží ves se objevila posvátná žába Rosnička. Proto se také objevuje ve znaku obce uprostřed žába. …Více

Mobilní aplikace

Aktuální informace od nás
Přímo ve vašem telefonu
Více o aplikaci
Stáhněte si naši mobilní aplikaci na