158_kronika

Pamětní kniha vojenských veteránů v Kněževsi

Založena roku 1884

Veliké jest vlastenectví, vznešená věrnost ku králi, a proto musí státi na pevném základu, a základ ten jest Bůh.

Nebo co jest vlastenectví bez Boha? Jest to shon jenom po vlastní slávě, jest to bažení po vlastním zisku.

Nehodlám to doložiti smutnějšími příklady z našich dějin českých, abych nerušil slavnostní náladu, jenom k tomu poukazuji, že téměř před sto lety vlastenci francouzští vlast svou uvrhli v záhubu a zaplatili nevinou krví svých spoluobčanů, poněvadž vlastenčili bez Boha, vlastenčili proti Bohu.

A jak může býti, a bude věrným císaři a králi, kdo se spustil Boha? Kdo nevěří, že na věčnosti dojde odplaty od Hospodina, ten snadno dá se zaslepiti mámivým leskem zlata i ku velezradě.

Hrozné věci, které se nyní ve světě dějou, jenom smutný toho doklad nám podávají.

Boha se tedy bojme a dobrý Bůh vyleje na nás požehnání, abychom všecky ctili, bratrstvo litovali a krále v uctivosti měli.

Přeji Vám milí naši vysloužilci, abyste v plné víře dostáli úloze ku svému blahu, ku prospěchu vlasti, k slávě říše rakouské a ku chvále Boží.

Bude sice ještě o to mnohý boj, ale k boji jste se zavázali sv. přísahou, k boji jste byli vycvičeni, a důvěřujte – Bůh jest s námi.

Jako veliký Konstantin svatý křížem opatřil prápory svých vojínů a v kříži také zvítězil proti svému soupeři – tak nyní důstojný světitel i váš nový prapor požehná svatým křížem, abyste za tímto znamením orlím letem a silou lvovou ku svému vytknutému cíli spěchali, stále při tom pamatujíce, že všecko nasaditi máte pro Boha, krále a vlast!

Bůh, král, vlast budiž dnes přísaha Vaše k novému tomuto praporu Vašemu a vězte – pakliže svědomitě hájiti budete povinnosti Vaše co křesťané, co poddaníý a jedné vlasti synové, vězte, že také zvítězíte. A povstane Bůh a přikáže vášním rozbouřeným a bude utišení veliké.

Ano, povstaň, ó Bože, a uděl nám pokoje, kterého tento svět dáti nemůže.

Povstaň a požehnej nás všecky, amen.

Po obřadě posvěcení odevzdán prápor zástupkyní matky práporu paní Eleanorou Láblerovou předsedovi, tento pak praporečníkovi s věnovacím proslovem.

Ten přijav odevzdaný mu prapor, slavným slibem věrně jej střežiti a nésti co symbol věrnosti a oddanosti k panovnickému rodu a mohutnosti a síly věrné k sobě spolubratří – kolem svého soustředěných, vztyčil jej nad hlavami četných řad a za zvuků hymny a hřímavého volání slávy Jeho Veličenstvu Císaři.

Zápis ve formátu PDF (str. 13-15) (545.46 kB)

Pokračování