9_kronika

Kronika městyse Kněževes

Rok 1867

Dne 6. srpna byl zvolen za představeného Václav Vojáček. Jakub Hornof za
I. radního. Martin Vrábík za II. radního. Výborové: D. p. (= důstojný pán, tj. farář) Rudolf Homme, p. učitel František Spal, František Urban, Jan Červený, čís. 89, František Ransdorf, č. 72, Konrad Mikš, František Stehlík, Matěj Englický, Josef Amler. Za náhradníky byli vyvoleni: Vojtěch Kotík, Jan Modr, František Soukup, František Patrák, Josef Srb, František Klaub.

Následující zápisy jsou psány velmi špatnou češtinou, místy až nesrozumitelnou. Nejproblematičtější pasáže jsme pro pochopení textu v nezbytné míře upravili.

Rok 1881

Dne 1. ledna 1881 bylo sčítání lidu, kdež v obci zdejší bylo sečteno 1630 duší. Zapisovatelem byl p. Jan Treybal, řídící učitel, zároveň obec měla též jednoho spisovatele, který spisoval pro obec zdejší, pana Jakuba Tunshorna.

Dne 12. dubna 1880 byl vysazen sad ovocných stromů podél silnice k Rakovníku. Dne 12. dubna 1881 bylo též započato s vysazováním ovocného sadu, který jest nazván sad Rudolfův. Druhý sad vedoucí ke kostelíčku sv. Jana nazván sadem Stefanie. Vysázení obou těch sadů bylo hlavně přičiněním pana starosty, a sice v roce 1880, co byl vysázen, pana Františka Cedla, č. 84, který tehdáž starostou obce byl. Co bylo vysazené v roce 1881, bylo s přičiněním pana Františka Kraupnera co starosty a pana Josefa Hockého, obecního výbora. Oba tyto sady byly na památku sňatku kraleviče Rudolfa a Stefanie dne 10. května 1881 posvěcené panem farářem Ludvíkem Ulmannem.

Slavnost na počest kraleviče Rudolfa dne 10. května 1881 měla následující program: Obecní výbor v Kněževsi pořádá k oslavě sňatku Jeho císařské a královské výsosti korunního prince Rudolfa s Její královskou výsostí princeznou Stefanií následující slavnost: Zaprvé - v neděli dne 8. května 1881 řízením p. Josefa Filipa, občana z Kněževsi, o půl osmé hodině večír divadelní představení s proslovem slavnostním p. J. Cedla. Za druhé: V pondělí dne 9. května 1881 o osmé hodině večír střelba z hmoždířů, všeobecné osvětlení a průvod po obci s lampiony a hudbou. Účastníci průvodu shromáždí se na staveništi školním. Průvod zastaví se před obrazy Jeho Veličenstva císaře, nejvyšších snoubenců, kde dvě písně přednesou se. Za třetí: V úterý dne 10. května 1881 v pět hodin ráno hudba po obci při střelbě z hmoždířů. V 9 hodin dopoledne shromáždí se obecní výbor, všecky spolky a školní mládež v chrámu Páně, kde na oslavu téhož dne vykoná se zlatá svatba manželů Františka a Marie Vrábíkových a slavnostní služby boží. Po službách božích jde průvod všech účastníků k dvěma stromořadím nově vysázeným, které se na památku nejvyšších snoubenců posvětí. Za čtvrté: V jedenáct hodin dopoledne podělování chudých ve školní budově. Za páté: V jednu hodinu odpoledne společná slavnostní hostina a pohoštění rodiny manželů Františka a Marie Vrábíkových. Přihlášky k hostině přijímají se u obecního představenstva do 5. května 1881. Páni členové obecního výboru, všech spolků a ctěné obecenstvo zvou se tímto k četnému účastenství. Z obecního výboru v Kněževsi dne 24. dubna 1881. František Kraupner, starosta.

Na následujících dvou stranách kroniky jsou vlepeny letáky s programem slavnosti, jeden na modrém, jeden na červeném papíře, viz připojená fotogalerie. Znění programu je stejné jako v předcházejícím zápisu.

Obecní zastupitelstvo ve schůzi poradní uradilo se k zakoupení ještě jedné silné stříkačky, zároveň hned zplnomocněni tři členové z představenstva by se postarali o novou stříkačku, a zároveň aby též vyjednávali s bankou Slavie, zdali by ona neposkytla nějaký příspěvek. Nato se odebrali pan Frant. Kraupner, představený, Frant. Patrák a Václav Vojáček vyjednávati s bankou, která k tomu přikročila a darovala jednu silnou stříkačku pro obec Kněževes, která byla hned v Praze v obecním domě od městských hasičů zkoušená, a za správnou uznaná, tehdáž se teprve přijala, a zároveň po dráze zaslala do Kněževsi.

Dne 4. května r. 1881 zavítal p. c. k. soudce p. Divíšek stran zjištění každého vlastnictví (pozemkového) jeho. Při té příležitosti se též zařídily mnohé cesty polní, a sice vrchová vedoucí na Vápenice, pak na obecní pozemek takzvaná Krajička se též vykoupila od Mikše a od Cedla č. 70, Srb a Fojtík ti dali pozemek zdarma.

Národní divadlo, na které jsme po krejcarech a zlatkách po 30 let sbírali, průběhem několika okamžiků zničeno, obráceno v hromadu rumu a popela. Leč národ náš nedbal a neklesá: Národní divadlo bylo, Národní divadlo bude, a bude ještě skvostnějším a nádhernějším, ale národnějším, smím-li tak říci, než bylo. A zatím ještě teď, po hrozném dokonaném skutku, vzpíráme se tomu uvěřiti, a nechápeme, že se to a jak se to vše vůbec mohlo státi. Kde jaké bylo opatření, každé selhalo. Dozoru žádného nebylo, stráž dole před divadlem si pohodlně kouřila v dýmky, hasiči byli na pohřbu, automaty nešly, hydranty buď byly polámány aneb nebylo k nim klíčů, parní stříkačka byla nevytopená a muselo se teprve k hokynářům pro uhlí a dříví, hadice byly příliš krátké anebo bez špicí, nádržka na vodu se rozestoupla a neměla vody, vůbec byl vody citelný nedostatek, ba teprve se muselo běžet do vodárny pumpovat, (nesrozumitelné slovo) spuštěný dolů a nahoře potom už nebylo vody, železná opona nešla dolů, klíče od ničeho nebyly k nalezení. Není k vypsání ten obraz zoufalství, které se nás zmocnilo, když jsme před budovou stáli, a viděli oheň pořád šířiti se a pořád se nic nedělo k jeho ukrocení, mi tu stáli k malomocné nečinnosti odsouzení, a ti, kteří tu měli býti činnými, tu buď nebyli, anebo nic nedělali, nebo dělali všechno převráceně. V každé vsi je požárem (nesrozumitelné slovo)! Tam se všichni seběhnou, nabírají vody do košíků a ulévají oheň, zde ale ve velkém městě, zde mi toho nejmenšího nemůžeme činit, ani zač životy obětovat ne! Všecko je tu zvlášť organizováno, technicky zařízeno, vše je tu samý hydrant, automat, hadice, parní stříkačka, zkrátka samé technické přístroje, s kterými my občané neumíme zacházeti, a ti kteří s tím umí zacházeti, nejsou tu, a když konečně přibydou, dělají všecko převráceně! Hrozno, hrozno!

Dne 10. srpna počalo pršet, a pršelo neustále, tak že mnoho chmele se pokazilo, pak přišla sej, která byla velmi špatná, bylo mnoho mokro, že ani zrno nemohlo vzejít. Ze všeho bylo, když nastaly řepy, to byl takový zmatek, že jeden druhému lid přeplácel, platilo se až 10 zl. od míry. Cukrovary ty dělaly též takový nesvár, i mezi dodavateli, poněvadž dělaly srážky takový, jako by vícekrát vařit nechtěli, dodavatelé byli tak rozmrzení, že zajisté si to budou pamatovat, a takové množství sázet více nebudou.

Dne 30. října 1881 napadl sníh a zamrzlo, takže řepy ostaly na polích, nato pak, když se řepy sklidily, bylo krásně, celou zimu ani nebyl žádný sníh.

Rok 1882

30. března vyšel oheň ze stodoly pana Josefa Launa, čp. 81, okolo ½ 8 hodiny, když se dostavil hasičský sbor kněževeský se svou stříkačkou k ohni, tak započal pracovat, takže v několika minutách byl oheň udušen. Jakým způsobem oheň se stal, není známo.
 
V roce 1882 30. května v 10 ½ hodiny večír stihla bouřka obec kněževeskou, že za 5 minut bylo vše pod vodou, kdež kroupy tak silně tloukly, že musela býti žita a veškerá úroda posekána a krupobití bylo tak hrozné, že na několik mil bylo vše potlučeno a zaplaveno. Toho roku bylo 36 okresů kroupami a vodou postiženo, neustále jak vyšel mrak, už se kroupy hrnuly. Chmele byly vůbec zničeny, žita též a ostatní rostliny se tak (nesrozumitelné slovo), že byly zase krásné.

Povětrnost

V roce 1882 panovala taková nepříjemná povětrnost, že podvakrát kroupy rozbily vše. Co pak později vyrostlo, zase neustálé deště, vše vzrostlo a shnilo na polích, zemáky nebyly žádné. Vůbec deště panovaly celé léto a celý podzimek, takže se místama ani ozim zasíti nemohl.

Ceny plodin

1 cent chmele po sklizni 1882 150 zl., pak cena stoupla až na 300 zl. 1 hektolitr pšenice za 8 zl., 1 hektolitr žita za 6 zl., 1 hektolitr ječmene za 5 zl. 50 kr., jeden hektolitr ovsa za 2 zl. 80 kr., 1 cent sena za 2 zl. 50 kr., 1 sláma drobná 80 kr., 1 sláma dlouhá 1 zl. 20 kr.

1881 bylo zakládání nových pozemkových knih v Kněževsi, který upravoval p. c. k. okresní soudce Divíšek, za důvěrníky přiděleni byli občané z výboru obecního v Kněževsi p. Jakub Hornof, č. 45, p. Jakub Štros, čp. 102, Václav Vojáček č. 37, p. František Patrák, č. 122, p. František Ransdorf č. 143, p. Václav Cedl, čp. 41, mnoho nepráv se urovnalo pro dobro občanů, též mnoho obecních cest se založilo a upravilo.

V roce 1882 byla udělena koncese na stavbu nové trati železné z Krupé do Kolešovic, koncese byla udělena pánům Muzikovi a Šnoblovi, nato Muzika zemřel, tak se trať též odložila.

V roce 1882 za okresního starosty pana Vincence Feyerfeila, c. k. notáře v Rakovníku, jeho přičiněním se povolila okresní silnice od Rakovníka do Kolešovic dílem válcovat a dílem ještě jeden štět klásti, a železný most přes potok od Horosedl k Přílepům běžící. Dne 20. července se pronajímal dovoz kamene z Přílep na silnici ke Kolešovicům za 1´´ kamene dovoz za 8 zl., pak pro krátkost času se to odložilo na r. 1883, kdy se má úplně postavit.

V roce 1882 se trasírovala železná dráha z Krupé do Kolešovic, trasírování prováděla (připsáno dodatečně: p. inženýr Seidl) Buštěhradská společnost. Inženýr Polívka provedl trasírování dráhy oné s takovým prospěchem, že hned úplně to mělo platnost. Obchozující (tj. terénní) komise se odbývala ¾ 1883 a výkup pozemků byl určen na 13/4 1883, z toho však sešlo, poněvadž chtěli dávati pouze 80 K za čtvereční sáh a na pozemkách, které byly chmelem osázené, o 30 K více.
V roku 1882 byla svolána valná hromada občanů, kteří mají pozemky podle cesty na obouch stranách, bylo jim vyloženo, že jest nutná potřeba, aby se cesta přeložila, nato všichni s tím souhlasili, až pouze František Stehlík, ten se tomu do vzdoru protivoval, a zároveň si podal k c. k. hejtmanství stížnost, která byla však hejtmanstvím zamítnuta, a cesta se do pořádku uvedla a zde zajisté každý moudrý občan to schváliti může.

Rok 1883

Trvala zima velmi dlouho. 23. března mrzlo tak silně, že ani o Vánocích nebyly takové mrazy, a trvala až do 4. dubna.

Dne 12. 3. 1883 byla školní budova (nesrozumitelné slovo) dražba vydražena od pana Brzáka, stavitele z Rakovníka, za částku 18 385 zl. k úplnému zbudování. K dražbě té se zúčastnil pan stavitel František Kindl z Prahy, a prohlédl nástin a rozpočet, též podmínky, všelijaké chyby žádal za opravení, a zároveň žádal předsedu školní rady, aby do podmínek všelijaké změny vzaty byly, mnohé tam hned vepsány přišly, ale hlavně že má býti nivó zároveň se silnicí, to se předseda vymlouval, že toho potřeba není, že pak se to vyjedná s panem (jméno chybí), který vskutku vyhotovil rozpočet na zvýšení, a zároveň za rozpočet za vykopání hlouběji sklepa, kdež to potřeba nebylo, když přišlo mnoho výš, tak se to vše v dobrém vyrovnalo, beze všech přídavků.

Dne 3. června byla slavnost základního kamene školní budovy v Kněževsi. Následující pořádek: Od 9 hodin dopoledne slavná mše svatá, nato seřadil se průvod na západní straně kostela takto: školní mládež s p. p. učiteli, družičky se slečnou učitelkou Mathildou Švehlovou, kněžstvo, obecní výbor, místní školní rada, hospodářský spolek, hudba, veteráni, horníci, hasiči, řemeslnický spolek, ochotnický spolek a ostatní občanstvo. Průvod jde za zvuků hudby po polední straně obce až ke staveništi, kde jej očekávají p. stavitelé s dělníky, a se řadí se polokruhu v následujícím pořadí: družičky, školní mládež, spolky (veteráni na západní straně, hospodářský spolek, horníci uprostřed a hasiči na východě), za nimi ostatní obecenstvo, hudba, pak na samém staveništi honorace (hosté, kněžstvo, obecní výbor, místní školní rada, náčelníci spolků) zaujme místo v polokruhu. Nato následuje proslov, čtení základní listiny určené do dutiny jeho, střelba z hmoždířů, zvonění všemi zvony a zazdění kamene, který jest vedle vchodu po pravé straně ve hlavní zdi na polední straně zazděn, přičemž všichni v polokruhu dle pořádku třikrát na základní kámen poklepnou. Na konci zazpívá školní mládež národní hymnu. Potom seřadí se průvod v témž pořádku jako dříve mimo spolky, kteréž půjdou v obráceném pořádku, a jde až k staré školní budově, kamž se mezitím honorace odeberou. Zde defilují školní mládež, družičky a spolky před honoracemi, načež se rozejdou. V Kněževsi dne 3. června 1883.

Kronika v PDF (strany 43 - 50)

Pokračování