3_kronika

Kronika městyse Kněževes

Opisy

některých starých listin, které velmi již jsouce porouchány za čas by ani k přečtení nebyly. Listiny tyto věrně, doslovně, ani jednu písmenu nevynechav, přepsal do pamětní knihy této pro památku budoucím obyvatelům obce Kněžoves Vácslav Hornof, zkoušený pro hlavní školy učitel, rozený v čís. d. 59 v Kněžovsi.

Extract z urbaru staršího panství křivoklátského
leta Páně 1598 založeného, folio 66

Potvrzení obdarování Kněžovských leta Páně 1595

Slovútnému Hans-Hendrichovi Prollhofferovi z Purgkersdorffu, na Herštošicích, hejtmanu našemu na Hrádku Křivoklátu věrnému, milému.

Rudolf Druhý, z Boží milosti volený římský císař a uherský, český král.

Slovútný, věrný náš milý!

Majíce sobě zprávu Tvou v příčině rychtáře a konšelův i vší obce vsi Kněžovsi, jinak Herrndorfu, k panství našemu Hrádku Křivoklátu přináležející, od praesidenta a radd našich Komory české přednešenou, ráčili jsme jí, a při tom dobrém zdání Tvému, na jaký se způsob strany vykonávání robot a odkazův v též vsi posavad zachovával, milostivě porozuměti. A poněvadž pak tomu se srozumívá, že jsouc táž ves a obyvatelé v ní předešlých časův mnoho let v zástavě a nemajíce sobě obdarování (kteréhož nyní teprve za potvrzení žádají), potvrzeno, že jsou netoliko k robotám potahováni, ale také i kšaftovati, tak jakž obdarování jich ukazuje, jim zbraňováno bývalo. I ten způsob od předešlých hejtmanův našich až posavad při též vsi jest se zachovával, nyní pak aby robot dokonce osvobozena býti měli, to že se z příčin v též zprávě Tvé doložených, což i sami poznávati ráčíme, nikoliv trefiti nemůže, však poněvadž táž ves podál od dvoru Krušovského leží, s nimi Kněžoveskými s dobrovolným vší obce Kněžoveské dovolením, však na ratificati naší strany robot jisté snešení jsi učinil, při kterémž oni tak zastavení a mimo to, aby výš potahováni nebyli, toho s ponížeností žádají. Protož k tomu milostivě povolovati, a takové Tvé s nimi snešení učiněné milostivě ratifikovati ráčíme tak, že oni obyvatelé též vsi Kněžovsi nynější i budoucí, a to ti, kteří své potahy mají, jsou a budou povinni při dvoře našem Krušovském, buď při jarní neb ozimní siji každého roku, a to jakéhokoli obilí se jim poroučí, šedesáte strychův zavorati a zadělati, chalupníci pak a podruhové všickni, což by se jich koliv v té vsi vyhledati mohlo, jeden den na tvrdém obilí žíti, a druhý den na jaru vázati, a to z ouplatku, též na požářích, jaký od starodávna bylo, coby sekáči za jeden den trávy posekali, usušiti a shrabati, a to bez ouplatku na časy budoucí a věčné mimo oznámené roboty rovné a žádné jiné podělky a forování ke dvorům naším poplužním jich nepotahuj, lečby pro stavení dotčeného dvora Krušovského a zámku Lánského nějaké fůry nastávaly, ty povinni budou vedle jiných vesnic vykonat.

Co se pak druhého artikulu, totiž o činění kšaftův, a statkův jich mohovitých i nemohovitých dotýče, poněvadž to s dobrým též vsi býti poznáváš, a že by tou měrou táž ves se zvelebila, a lidi možní v ní osazovali, toho dokládáš, k tomu milostivě dovolovati, a jim Kněžovským jich obdarování v tom artikuli toliko milostivě potvrzovati ráčíme, tak aby oni statky své mohovité i nemohovité, kterýmkoli osobám světským, jsouce zdrávi, neb na smrtedlné posteli, dáti a odkázati mohli a moc měli, a to vše toliko osobám osedlým i neosedlým na gruntech našich k Hrádku Křivoklátu náležejícím a neb v poddanosti zůstávajícím, s tím při tom doložením alimitací chtěl-li by kdokoli z nich komu co na cizí grunty okázati, toho aby jinak žádným způsobem, též s vědomostí a dovolením hejtmanův našich Tvým i budoucích učiniti nemohli. A jestliže by také náhodou některému z nich přihodilo se zemříti, tehdy ten všecken statek jeho mohovitý i nemohovitý na nejbližšího přítele jeho neb přátely, aby přišel a svobodně připadl, a to však na ty toliko, kteří by na gruntech našich téhož panství buď osedlí neb neosedlí, jakž dotčeno, se nacházeli neb najíti mohli, kteroužto milostivou vůli naší jim Kněžoveským, povolajíc jich před sebe, v známost uveď, a toto psaní naše pro budoucí paměť do kněh purkrechtních, aneb kdež obyčej jest vepsati, jim pak pro jich vědomost hodnověrný výpis vydati poruč, na tom jistou vůli naší císařskou naplníš.

Dán na hradě našem Pražském v pondělí po svatém Vítu, leta devadesátého pátého a království našich římského dvacátého, uherského čtyrmecítmého, a českého též dvacátého.

Rudolf

J. z Kolovrat

Ad mandatum sui electi imperatoris proprium.

(nečitelné znaky)

II.

Obdarování vsi Kněžovsi

Václav z Boží milosti římský král a rozmnožitel říše

Známo činíme tímto listem všem vůbec:

Ačkoliv dávno od minulých časův ves Herrndorf, výkladně Kněžoves, k hradu našemu Hrádku příležící byla v právo purgkrechtní vydána a vysazena, ale ovšem dostatečně lidí a obyvatelův v té vsi Kněžovsi z správy porozuměli jsme: kterak privilegium neb list téhož vysazení jest ohněm spálen, bídně zkažen a ovšem zmařen pro kterýžto nedostatek těm lidem a obyvatelům v potomních časích těžká povstati mohla by škoda a případnost, protož my, chtíce dotčených lidí a obyvatelův vsi předpověděné Kněžovsi zvláštní dobroty naší milosti takové škody a zahubení všemi obyčeji spomoci a vyzdvihnouti, a tu potřebu i dobrý prospěch zdravě opatřiti, touž ves, kterážto čtyřiceti dva lány zdržuje, dobrým rozmyšlením a z jistého našeho vědomí, znovu v právo purgkrechtní neb německé vysadili jsme a vydali, vysazujem mocí tohoto listu, královskou mocí českou milostivěji, a vydáváme, tak ovšem, totiž: že ze čtyřiceti čtyř lánův a z jedné čtvrti jeden každý oráč v té obývající vsi předřečené Kněžovsi z jednoho každého lánu však spravedlivě a podle práva vyměřeného sedumdesát grošův peněz pražských platu ročního a dvanáct kuřat, k tomu 10 strychův pšenice a dvanáct ovsa platiti míti bude a dlužen jest, a více též z sedumdesáte dvou jiter, nyní vládnouce, dvě kopy grošův pražských a čtyrymecítma grošův let všech, na věčné časy na hrad náš Hrádek předřečený budoucně platiti míti budou a dlužni jsou, a ostatních zajistě, totiž: osmum lánův míň, jedné čtvrti, z kterýchžto farář tudyž v Kněžovsi půldruhého lánu má svobodného a jeden platný neb úřoční, z kterýchžto všecky platy, užitky i kuřata béře, s ospí obilné, a též farář ze Zbečna má tudyž tři lány úroční neb platné, s jednou čtvrtí, item rychtář jeden lán svobodný, louku svobodnou a krčmu svobonou a obec jeden lán svobodný mají od všelikého placení a daní vynímáme a svobodny býti pravíme, ovšem i prázdné. Také mají míti i dlužni budou lidé a oráči nahoře psaní jednoho kováře ve vsi jich napředpsané držeti, kterýžto rychtář jich toho času bylého jednoho koně jízdného a nic více kovati má tolikrát, kolikrát byl by potřeba. A tak bude míti a má i týž rychtář, jsa toho času purgkrabí hradu našeho na Hrádku, kdyby přítomen byl na soudě seděti, tudíž v Kněžovsi přijda, neb přišlému stravu potřebnou jednu toliko v roce dát a o tom opatřiti. Také ustanovujem, že týž rychtář, kteréhožkoliv času jsa o všech a spolu vinnách a nápravách, kterýžby purgkrabí našemu předřečenému v témž soudě se vzíti přihodilo, třetí peníz vzíti mohl a moc toho měl, všelikých překážek vzdalece odpouštíme, ovšem také jemu, aby on i potomci jeho, rychtářové v Kněžovsi, od toho času až na věky pekaře a řezníka na dvoře svém vlastním držeti a chovati mohli služně bez nahoře dotčených lidí a obyvatelův překážek a ourazu. Protož z hojnosti naší obdarování darem napřed řečeným oráčům a obyvatelům vsi Kněžovsi předepsané tuto milost činíme zvláštní, aby oni zboží své, jak mohovité, tak i nemohovité kterýmkoliv osobám světským při zdraví neb při smrti dáti a odkázati mohli a moc měli. A jestliže by také příhodou některému z nich bez kšaftu přihodilo by se umříti, tehdy všechno zboží jeho mohovité i nemohovité k nejbližšímu příteli neb přáteli aby přišlo a svobodně připadlo.

K tomuto listu pod královským majestátem naším pečetí svědomí dáno.

Léta tisícího čtyrstého šestého, dvacátý sedmý den měsíce října, let našich: léta českého čtyrycátého čtvrtého, římského zajisto třicátého prvního.

Locus sigilli Regii

Kronika v PDF (strany 11-14)

Pokračování kroniky