1_kronika

Kronika městyse Kněževes
Vám!

Až my všickni budem hníti,
co jsme v knize této psali:
pamatujte, vy potomci,
že jsme na vás vzpomínali.
Nuže, i vy vzpomínejte
na předchůdce, na potomky,
pište děje své otčiny -
když ne celek – aspoň zlomky!

Vácslav Hornof

Inelytum Regni Bohemiae Gubernium (sub preaside comik de Kottek) boni communis curam gerens, omnia quae memoriae digna evenetint seriplotenus
notanda et inde posterioribus nostris tradenea exxe mandato de 15 Augusti 1835 per totum Čechiae regnum in parochia quolibet et urbe et quolibet pago librum memorabilium procurandum conservandum et a prima Januarii 1836 inchoandum exxe mandavit.

Tj. na česky:

Vysoce slavné řízení zemské království Českého (tak nazvané gubernium pod nejvyšším purkrabím hrabětem Chotkem) /nečitelné slovo/ majíc v všeobecné
dobré /nečitelné slovo/ všecko, cožby se pamětihodné přihodilo, písemně zaznamenati a tudy potomkům našim odevzdati nařízením od 15. srpna 1835 skrze celé království české, v každé osadě, v každém městě a v každé obci neb vesnici pamětní knihu zaopatřiti, zachovati a od prvního ledna léta Páně 1836 započíti nařídilo.

Pečeť stará - líc a rub

Pečeť nová

Pečeť nová z roku 1881

Chmelní razítko z roku 1884

Letopisové obce Kněžovsi

1836, kontribuce | V roce 1836 obec kněžoveská platila kontribuci* celoroční 4 856 fl. 35 K v. čís. (tj. vídeňského čísla) /kontribuce = nucený příspěvek do státní pokladny, někdy se tak souhrnně označovaly i veškeré odváděné daně/

Škola | Kněžoveská škola byla vystavěná roku 1836 a koštovala 984 fl. v. čís.

Škola byla přijmutá od c. k. inženýra Josefa Morávka u přítomnosti P. P. Karla Hasendorfa(?), justiciára a ouředníka panství krušovského, dne 21. ledna 1836, kteréhož času učitel Václav Čečrdle umřel.

Škola kněžoveská byla jest vysvěcená dne 2. října 1836 od velebného P. P. faráře Václava Grubra, při které příležitosti velebný P. P. pater Josef Malý, katecheta školní, řeč držel.

Učitelé | Načež po zemření učitele Václava Čečrdle žádajíce na uprázdněné místo školy kněžoveské Jan Janota, pomocník školy křicské, který od Weleby školního dozorce (nesrozumitelné slovo) P. P. vikariusa Jana Svobody ze Křice za provisora na uprázdněné místo školy kněžoveské dosazen byl.

2) Jan Hrdina, pomocník školy křivoklátské.
3) Jan Sochor(?), pomocník školy města Strašecího.
4) František Spal, učitel školy jáchymovské.
5) Vincenc Veselý
6) František Jiříkovský, učitel školy nezabudické.
7) Karel Tarant, učitel školy lubenské.
8) František Kuthan, učitel školy obce lišanské.
9) Jan Štika(?), pomocník školy města slánského.
10) Prokop Vosyka, pomocník školy města Smečna.
11) František Rohla, učitel školy obce chrášťanské.
12) František Lejpert, pomocník školy města Čisté.
13) Jan Koutecký, učitel první třídy města Rakovníka.

Načež obdržel uprázdněné místo školy kněžoveské Jan Janota, pomocník školy křické a nyní jest učitelem a kantorem v obci kněžoveské.

1837, drůbeží mor | V roce 1837 panoval mor od jara přes léto na drůbež domácí všeho druhu, tak že v obci kněžoveské v málokterém domě některý kousek pozůstal, ačkoliv se proti tomu všelikých činilo prostředků, přece však nic neprospělo.

1838, volba rychtáře | V roce 1838, dne 8. července (po složení rychtárního práva Františka Wystufa), byl zvolen Jan Hornof za rychtáře obce kněžoveské.

Oprava farního domu | V roce 1838 stala se oprava kněžoveského farního domu, a sice celý nový svršek, nové stropy a nové dveře. Též v ten čas (?) z hospodářského stavení starého se základem nové: stodola, kolna, nad ní sejpka na obilí, letní sklep, pak chlívky pro vepřový dobytek. Tato stavba započatá byla 1. máje pod mistrem Josefem Iblem z Krušovic a dokonaná jest byla koncem měsicem říjnem. 26. máje se zvedal krov na farní dům.

Kulhavka a slintavka | Též v tom roce panovala při hovězím dobytku tak nazvaná kulhavka a slintavka právě v čas žní v měsíci srpnu a září, přece ale k štěstí tento nevlídný host žádné kořisti nepolapil.

1837, kontribuce | V roce 1837 platila kněžoveská obec kontribuci 4 910 fl. v. č.

1838, kontribuce |V roce 1838 platila kněžoveská obec kontribuci 4915 fl. v. čísla.

1839, kontribuce |V roce 1839 platila kněžoveská obec kontribuci 4991 fl. v č.

1861, obecní volby |V roce 1861 dne 11. dubna byla nová volba a byly zvolení za přednostu Fr. Koubek, za prvního radního Fr. Štis, za druhého radního Josef Patrák, výborové byli Jan Patrák, Jakub Hejda, Václav Štis, Joz. Vistuf, Fr. Ransdorf, čís. 107, Václav Ibl, Viktorin Kučera, Fr. Cédl, Fr. Cédl. Za náhradníky t. z. Joz. Tuma, Vojtěch Čech, Fr. Vojáček, Fr. Stehlík, Joz. Ledvinka, Fr. Soukup. V roce 1864 dne 6. srpna byla držána volba od občanstva a byly vyvoleni do zastupitelstva od prvního sboru Konrad Mikš 10 hlasy, Antonín Majer 9 hlasy, František Cédl 8 hlasy, František Stehlík 8 hlasy. Od druhýho sboru František Cédl, číslo 38, 5 hlasy, Václav Vojáček 5 hlasy, Josef Patrák 4 hlasy, František Švácha 4 hlasy, ve třetím sboru František Landorf 30 hlasy, Josef Kaut 30 hlasy, František Vojáček 29 hlasy, Josef Tůma 28 hlasy, za náhradníky jsou zvolený František Šíma, Martin Vrábík, Matěj Englický, František Klouček, Josef Amler, Jan Modr.

Za představeného jest zvolen František Cédl, č. 20, 10 hlasy, Josef Patrák za prvního radního 8 hlasy, za druhého radního jest zvolen František Švácha 8 hlasy.

Budoucím zapisovatelům do pamětní této knihy!

My nížepsaní: představenstvo a výbor obce Kněžoves žádáme snažně budoucí naše v témž úřadu následovníky, by v čistotě povždy knihu tuto udržeti se snažili, zapisujíce věci a příhody pamětihodné písmem zřetelným a čitelným. Pozůstávať kniha tato, jak z úvodu latinského i českého vidno, již od roku 1836 a posud tak málo, až hanba málo, v ní zaznamenáno jest, že bychom se někdy hanbiti z toho museli, kdyby i budoucně více se nepsalo. Slavná, krásná naše vlast, zem Česká, má dějiny, jimž sotva rovné najíti lze, a dějiny ty nejsou co nějaký snad celek již ukončený, onyť pokračují den ode dne dál a dále. Nuže tedy, hleďme děje přítomnosti naší zachovati potomkům, ať tito někdy s chloubou na nás mohou vzpomínati, ať někdy v hrdé pýše zvolati mohou: Ejhle, toto psali otcové, dědové naši v čase, kdy k novému sebepoznání dospěl národ náš, toto psali otcové naši, pamatujíce na nás, abychom my seznali, v jakých osudech oni žili, jaké byly tenkráte mravy a způsoby, jaké je kdy stihly nehody atd.

Když pak budete chtíti co zapisovati, rozpomeňte se vždy a považte, že kniha tato není určena jenom pro krátkou dobu, ale že potrvati má na dlouhý, dlouhý věk, protož voláme k Vám, budoucí vy zapisovatelové do knihy této: „Šetřte a bděte nad správným a čitelným písmem, ať někdy po staletí neřeknou vnukové Vaši: „Hle, jak nevzdělaní byli ti předkové naši, anto nedovedli správně příhody věku svého pro nás zaznamenati a zachovati! Zachováním knihy této a pilným do ní zapisováním pěknou po sobě zůstavíme památku, i přičiníme tím aspoň jeden kámen k veliké a slavné budově nám všem tak milé a vážené. Pamatujme, co zpíval slavný veliký náš básník Kollár v Slávy dceři:

Pracuj každý s chutí usilovnou
na národu roli dědičné!
Cesty mohou býti rozličné,
jenom vůli všickni mějme rovnou!

Dáno od starosty a výboru obecního v Kněžovsi dne 1. listopadu léta Páně 1864, úřadování jich roku prvního.

František Cédl
představený

podpisy radních a členů výboru
Zápisy z let 1836-1864 ve formátu PDF (strana 1-7)

Pokračování kroniky (Zápis za rok 1864)