110_kronika

Kronika městyse Kněževes

1960

Archeologické nálezy | Ve svém článku zmiňuje se Jan Telcman o dalších svých návštěvách v obcích rakovnického okresu, více méně úspěšných, například ve Hředlích, Mutějovicích, Lišanech, Hvozdu a Roztokách, také v Chrášťanech.

O nálezech v Chrášťanech uvádí Jan Telcman, jak se dozvěděl opět od dr. Topky, že při stavbě místní železniční dráhy Rakovník-Louny, odkryto bylo pohřebiště se skrčenými kostrami. V těch místech proveden byl vysoký násep dráhy. Vedle tohoto náspu, píše, shledal na zbytcích koster význačnou patinu po bronzu. Kopání se tu dále provádět nedalo, ale zkoumání přineslo jistotu, že se zde nalézalo dosti velké pohřebiště únětického typu. Jan Telcman sděluje, že ve škole v Chrášťanech nalezl dvě nádobky u řídícího učitele Kounovského a získal je pro Zemské muzeum. To znamená, že jedna je sličný džbáneček s uchem, druhá miska s ouškem, tvrdí, že obě patří do období skrčených koster.

Dále píše Jan Telcman: Dle zprávy dr. Fr. Topky nalezeny byly při stavbě nádraží Kněževes-Chrášťany na dráze Rakovník-Louny kostrové hroby, jejichž kostry jsou uloženy v poloze natažené na zádech v prosté zemi. U těchto koster našlo se několik esovitých náušnic zpracovaných ze stříbra nebo jiných z bronzu, píše, podle těchto poznatků máme co činiti s pohřebištěm slovanským.

Podobně při západním konci obce Chrášťany bylo uhozeno na pohřebiště, kostry jeho však byly dělníky rozmetány. Jen některé náušničky a zlomky nádob dostaly se do sbírek soukromých a něco do muzea v Rakovníku.

Dále sděluje Jan Telcman, že v hostinci v Chrášťanech nalezl větší množství drásaných střepů různých nádob, nalezených při stavbě dráhy Rakovník-Louny, z nichž je patro, že pocházejí z různých roztroušených sídlišť, která nebylo možno pro pokročilost práce na trati soustavně prozkoumati. Ty nejrázovitější úlomky ukazují, že je co činiti s píchanými a čárkovitými ornamenty hlásícími se ke starší a i o něco mladší kultuře.

Z uvedených podkladů vcelku je vidno, že místo, kde se nachází Kněževes a její okolí, bylo pravěké slovanské sídliště s bohatou kulturou a životem, ze kterého je možno ještě ledacos objeviti.

Rakovnicko za třicetileté války | Ještě jsou jistě zajímavé poznámky z článku Zikmunda Wintra, uvedeného v Časopise Musea království českého, ročník 1886, Město a kraj rakovnický za války třicetileté, str. 225-233. V článku se píše: Dva Kolovratové, Jaroslav na Pšovlkách a Ferdinand na Hokově, vymluvili se v roce 1618 při sbírání koní Rakovnickým, že koně a pěší dají k Žatci a ne sem (Rakovnickým)... Veliké výmluvy mívali Rakovničtí, dávali při sbírání méně než vesnice. V kraji Rakovnickém bývalo v té době 31 far a 108 mlýnských kol... Jan Pilát alias Rakovnický byv radním Pražským… Roku 1620 Senomatští Rakovnickým jsou poddáni. U Rakovníka došlo před bitvou na Bílé hoře, v místech, kde je kostelík sv. Jiljí, k bitvě. Řada lidí utekla před bitvou do křivoklátských lesů, hlavně všichni židé. Bitva… Třetí zastávka po bitvě u Rakovníka byla pak na Bílé hoře… Po bitvě na Bílé hoře šlo Rakovničanům o rychlou nápravu ve vozbě piva do Prahy a jinam, neboť to byl výnosný artikl měšťanů… Po bitvě na Bílé hoře byl v Rakovníku jediný katolík, jakýsi Chroust, o němž se praví, udavač a zrádce… Jedná se o Jana Chrousta z Velichova, císařského rychtáře.

Zápis ve formátu PDF (321-323) (734.21 kB)

Pokračování