Knihovna

V městysi Kněževes

knihovnice: Helena Kuklíková

Půjčovní hodiny

• pondělí 13.00 - 17.00 hodin
• středa 13.00 - 17.00 hodin
• čtvrtek 8.00 - 12.00 hodin

Registrační poplatek

děti, důchodci  70,-Kč na rok, dospělí 100,-Kč na rok

počet registrovaných čtenářů: 45 dospělých, 10 dětských

Knihovní fond

14906 svazků

• z toho naučná 3420 svazků
• krásná            11486 svazků

Historie knihovny

V prvních létech 19. století vznikají ve městech,městečkách i na vesnicích čtenářské společnosti. Mají výhradně český charakter a úřady jim proto nepřejí. Scházejí se v nich mnohdy ilegálně lidé, které spojuje zájem o literaturu. Pořádají čtenářské besedy,půjčují si navzájem ze svých nevelkých knihoven. Slibně se rozvíjející vlasteneckou aktivitu poněkud zmrazil rok 1848, ale ne na dlouho. Poslední desetiletí předminulého století byla svědkem přímo masového zakládání knihoven při nejrůznějších společnostech, spolcích, jednotách a školách. A tady už můžeme historii v obecné rovině opustit docela a přenést se přímo do naší obecní knihovny Městyse Kněževes.

Počátkem října 1870 učitel pro hlavní školy Václav Hornof rozesílá natištěný list následujícího znění:

Občané!

Veden upřímnou láskou k otčině své, vzal jsem na sebe nesnadný úkol zařízení a ustálení občanské knihovny v Kněževsi,  k níž co základ daroval dne 1.ledna 1870 sl. Spolek ,, Vesna pro okolí rakovnické“50 knih. Po velikém úsilí podařilo se mi přispěním některých šlechetných dárců, jichž jména každý v pamětní knize najde, získati pro knihovnu darem i koupí na 400 svazků spisů, dílem ceny velmi značné.

Abych nyní jaksi veřejný podal důkaz o utěšeném vznikání občanské této knihovny, uspořádám dne 9. října t.r.na sále v hostinci pana Vendelína Gutha o 1. hodině odpolední veřejnou výstavu všech spisů, map a obrazů, které knihovna posud získala. 

Na výstavě této bude mít každý dospělý občan bez vstupného volný přístup a jen dobrovolné dárky budou se přijímat. Spolu prosím každého, kdo jakýkoliv spis, ať nový nebo starý u sebe chová, by jej darem knihovně postoupiti nelitoval, neboť tak zachová se velké množství spisů před zkázou, které u jednotlivců porůznu se tratí a hynou.

Občané!

Jedná se o věc Vaší vlastní;

přijďte a vizte, co zmůže za půl roku snaha a vůle upřímná. Přijďte a nahlédněte v tyto řádky spisů a zajisté dojdete potěšeni tím vědomím, že obec naše již nyní může se chlubit knihovnou, jakou vykázati nemůže žádná okolní obec venkovská.

Jak byla 9. října 1870 první veřejná výstava všech spisů, map a obrazů vznikající občanské knihovny v Kněževsi navštívena, jinak pečlivý knihovník Václav Hornof nezaznamenal. Zato se však v kronice zachoval z této doby první výpůjční řád. A tak můžeme s určitostí konstatovat, že ,,půjčování knihovny započalo 23.října 1870“ a knihy se vydávaly vždy v neděli a ve svátek odpoledne od půl jedné do druhé hodiny v hostinci p.Vendelína Gutha, v přízemním pokoji vedle šenkovny, kde byla knihovna umístěna.

V hospodách se scházely spolky, nacvičovala a hrála ochotnická představení …. a jak je vidět, také půjčovaly knihy. Tady měla literatura ke čtenáři nejblíže.

Půjčovalo se vše, jen osobám dospělým a nikoliv dětem, ne déle než na dobu jednoho týdne, kniha do sto stran objemu za 1 korunu“. Pomineme-li věci ryze organizační

(výpůjční doba, počet svazků a poplatek), které se pochopitelně mění, je i v tomto více než staletém výpůjčním řádu zakotvena idea, platná v knihovnách dodnes. ,,Každý, kdo knihu nějakou si vypůjčí, je za ni odpověden...“

A jak jdou roky a staletí, neustále bojují knihovníci se zvláštním druhem čtenářů, od nichž se kniha vrací v lepším případě po několikerém upomenutí, často však vůbec ne, vždy ale nesoucí stopy nepochopitelných čtenářských zážitků a bitev, a tak knihovníka chtě nechtě napadá, že tenhle čtenář myslel své předsevzetí ,,prokousat se klasikou“ doslova.

Takže snad k historii každé knihovny patří uctivé listy knihovníka velectěným čtenářům, požadující laskavé navrácení zapůjčených knih. v dnešní době je vystřídaly poněkud stručnější předtištěné upomínky, ale ta knihovnická uctivost v nich přetrvává.

Někteří čtenáři si ji nezaslouží.

Kněževeská knihovna vznikla tedy z darů. Prvních 50 svazků věnoval již vzpomínaný spolek Vesna pro okolí rakovnické, 150 knih daroval první knihovník a po něm se přidávali další. Učitelé,faráři, rolníci, řemeslníci, výminkáři a nejrůznější spolky. Všichni jsou v knihovní kronice pečlivě zaznamenáni a bylo jim vysloveno uctivé poděkování. Takže když  Václav Hornof r.1876 předával knihovnu svému nástupci, učiteli Františku Urbanovi, vlastnila již knihovna 653 svazků.

Byla už také od 10. března 1872 knihovnou obecní, protože výbor spolku Vesna uznal za vhodné odevzdat vzorně vedenou knihovnu v ,, úplné vlastnictví obce Kněževeské“. Starost o uspořádání, rozmnožování a udržení knihovny převzalo obecní zastupitelstvo – a má ji v poněkud jiných podmínkách dodnes.

V roce 1881 se stává novým knihovníkem tentokrát mladší učitel František Suttner.

V kronice zaznamenává: ,,Při porovnání knihovny jsem některé romány, které naprosto se do veřejné knihovny nehodí, aby knihovnu nehyzdily, nezaznamenal jsem je do uvedeného seznamu“. Obecní knihovna tak přišla o 10 knih. Zbylo v ní 1005 svazků a byla to vlastně první revize knihovního fondu z hlediska kvality.

Učitel Suttner vedl obecní knihovnu v Kněževsi až do roku 1903. Na záznamy si určitě nepotrpěl, neboť kronika se za více než dvě desetiletí ,, rozrostla“ pouze o několik vlasteneckých hesel podepsaných význačnějšími rodáky a záznamy sbírek a knižních darů. Také svoji práci shrnul 6. prosince 1903 v dopise starostovi v několika řádcích: ,, Tímto odevzdávám Vám občanskou knihovnu, kterou jsem vedl 22 roků skoro zadarmo. V roce 1881 přijal jsem knihovnu ve dvou skříních bez seznamů, dnes odevzdávám  knihy ve třech skříních s příslušnými seznamy, jež ve skříních jsou uloženy s knihou památní a knihovním razítkem. Klíčky /3/ přidávám“.

Obecnímu zastupitelstvu trvalo rok, než jmenovalo knihovníka dalšího. Stalo se tak v prosinci 1904. Učitel měšťanské školy J. Pravda začal půjčovat knihy ale až v létě 1906. Přestože knihovna pod jeho vedením pracovala nepravidelně, navštěvovala ji v těchto létech stovka věrných čtenářů.

Po J. Pravdovi vedl knihovnu další učitel – František Klouček. Toho tu zastihla 1. světová válka a v kronice ji připomíná zápis z 20. dubna 1915.  Dne 26. července 1914 prohlášena mobilizace a dán tím počátek světové válce. Podepsaný knihovník byl rovněž povolán k službě vojenské. Loučím se s knihovnou a čtenáři s těžkým srdcem. Prosím, aby ti, kterým osud popřeje zůstati, nedali knihovně v těchto zlých pro lid dobách zaniknout.“

Pokladník místní záložny F.X. Kučera, pověřený vedením knihovny v době válečné, věrně dostál odkazu svého předchůdce. Udržoval chod knihovny, přestože ,, následkem války nastal velký nedostatek paliva a svítiva a místnosti knihovny používány za skladiště aprovizace ba i dozorci zajatých Rusů“ .

Bylo tím znemožněno pravidelné půjčování. Přesto knihovník v kronice konstatuje, že počet čtenářů a výpůjček se zvětšuje. V těžkých dobách bývala kniha národu vždy oporou a útočištěm – a bylo tomu tak i v době sílící rakouské persekuce.

Rok 1918 přinesl národům mír a české zemi navíc toužebně očekávanou samostatnost. Do nové republiky se šťastně vrátil i knihovních František Klouček.

Důležitým mezníkem pro knihovny se stal rok 1919. První zákon o veřejných knihovnách v 59 článcích stanovil základní právní normy zřizování, vybavování, financování a vedení knihoven. Pro knihovnu v Kněževsi znamenal už v roce 1920 novou vhodnou místnost a trvalé místo v rozpočtu obce. Byla ve vzorném pořádku, když ji v prosinci toho roku předával F. Klouček svému nástupci. Stal se jím Jindřich Junek a s tímto jménem je historie kněževeské knihovny spjata až do roku 1948.

Kněževeský holič Jindřich Junek byl velmi pečlivým knihovníkem i kronikářem. Přicházelo za ním stále více čtenářů a v kronice přibývalo zápisů, zrcadlících hospodářský, kulturní a politický život obce.

V roce 1921 ji navštěvovalo 124 čtenářů, kteří přečetli 4 401 knih. Do roku 1926 stoupl jejich počet na 166, přestože vesnici opouštěli po uzavření dolů horníci, kteří bývali pilnými čtenáři. V roce 1930 slavila knihovna 60 let trvání a o rok později dosáhla rekordního počtu čtenářů i výpůjček. Návštěvníků bylo 278 a přečteno 7451 knih. Mohli si vybírat z 2000 svazků.

V roce 1934 ztratila kněževeská knihovna největšího svého mecenáše. Zemřel totiž bývalý vrchní oficiál pošt Josef Amler, který za 14 roků daroval knihy za 15 549 korun. Jak psali Rakovnické noviny 19. července 1935, vystavil si tak v Kněževsi úctyhodný pomník. Na jeho hrob umístila obec pietně pamětní desku.

Pro knihovnu radostnou zprávu zaznamenal knihovník v roce 1937. Místní Kampelička uvolnila a darovala,,nejen krásnou místnost, nýbrž i zařízení, kterým se staví knihovna mezi nejlépe zařízené knihovny venkovské“.

,,Naše obec může na ni být hrda“, píše J. Junek v kronice. To ještě netušil, jak těžká doba přichází.

Mobilizace, protektorát, válka. Hranice ,,říše“ kilometr za vesnicí, houfy uprchlíků směřují do vnitrozemí. Situace nenormální, ale knihovník se snažil za každou cenu udržet chod knihovny na normální úrovni klidných let. Je v tom kus naděje i vzdoru.

V roce 1940 slavila kněževeská knihovna 70 let od založení. ,, Dárky“ k tomuto jubileu byly měsíční oběžníky, po kterých mizely z regálů knihy spisovatelů – neárijců, autorů anglo – amerických, židovských, knihy vztahující se k československému odboji a pokroková literatura vůbec. V tomto roce se také objevily v knihovně dvojjazyčné nápisy.Řádění cenzurních úřadů šla tak daleko, že v roce 1941 knihovna poprvé vykazuje místo přírůstků úbytek. Zabavených knih bylo více než nově zakoupených.

Prořídlý fond byl také příčinou poklesu výpůjček. V roce 1941 jich bylo 4 147 – o 1 150 méně než před rokem. Čtenářů a výpůjček ubývalo i další léta. Zatímco v roce 1937 vykazuje knihovník půjčených knih 5 275, do roku 1943 poklesl jejich počet na 2 941.

Zápis z roku 1943 ,, zdobí“ v pamětní knize dvojjazyčné razítko, které poněkolikerém vyzvání úřadů nechal knihovník zhotovit. Gemeinde Bibliothek Herrndorf bei Rakonitz – Obecní knihovna Kněževes u Rakovníka. Knihovník k tomuto razítku poznamenává: ,, Této pečeti nebylo však vůbec použito a žádná kniha nebyla jí znešvařena. Na smutnou paměť budiž zde otisknuto poprvé – a naposledy!“

To napsal J.Junek junior, který za otce vedl knihovnu v dobách válečných.

Jindřich Junek starší vedl knihovnu 25 let. V roce 1945 byla knihovna řádně protokolárně předána jeho synovi. Ten působil jako knihovník 3 roky a poté se odstěhoval.

Roky po únoru 1948 byly plné vzrušení a revolučních změn. Kněževeskou knihovnu vedl František Louda, organizátor kulturního a společenského života obce.

Odešel roku 1963 a po něm se v knihovně střídali příležitostní knihovníci až do roku 1967, kdy bylo rozhodnuto, že bude sloužit jako knihovna středisková.

Z. Bestajovská a M. Martínková jsou jména těch, které knihovnu nového typu budovaly. Od roku 1974 byla skvělou knihovnicí L. Fröhlichová. Knihovnu vedla až do roku 2007, tedy 33 let.Ten počet let bude těžko někým překonán.

Je jen velkou škodou, že nepokračovaly zápisy do kroniky. Poslední zápis byl proveden v roce 1979.